Postaral se o překrásnou branku, padl na kolena, vztyčil ruce k nebi a mezi milionem hvězd hledal tu svou. Pokud by se udělovala cena pro nejlepšího hráče pohárového utkání s Řeporyjemi, stál by technický útočník Ruslan Lyubachivskyy (23) mezi adepty v první řadě. "Odehráli jsme fantastický zápas. Všichni do toho šli na 100%. Škoda, že nám postup utekl takříkajíc mezi prsty," litoval po skončení duelu.

Proti favorizovanému celku soupeře šlo o jedno z těch střetnutí, kdy celé mužstvo pracovalo na samotné hranici svým možností. Ty sám jsi po půlhodině hry korunoval ukázkovou kombinaci nevídaným gólem, jak se celá akce z tvého pohledu vyvíjela?
Když si to proberu zpětně, sehrálo se to strašně rychle. Akce šla po pravé straně, přihrávka záložníka mířila na Vojtu (Lhotu), který mi z první sklepl míč patičkou. Já už neměl síly jít do dalšího sprintu, tak jsem naznačil střelu, přehodil si to na levačku a vystřelil. S pomocí teče to tam spadlo. Sám jsem byl překvapený, že taková vskutku učebnicová akce skončila gólem.

O poločase jsme vedli 2:1, věřil jsi, že utkání dotáhneme do vítězného konce a postoupíme?Abych pravdu řekl, druhé půle jsem se bál. Toho, že nebudeme mít sílu udržet ten stav, neboť soupeři nabírali na obrátkách. Vynikali nad námi rychlostí i technikou. My jsme navíc vložili mnoho sil do prvního poločasu, o čemž vypovídalo i to překvapivé skóre. Bohužel se mé obavy potvrdily...

Myslíš, že naše mužstvo mělo i na lepší výsledek?
Před zápasem nás každý odepisoval a jelikož jsme měli překvapivý první poločas, tak se ta šance dala chytit za pačesy úplně a překvapení při troše štěstí dokonat.

Kdy se podle tebe utkání lámalo?
V prvním poločase jsme si asi vybrali veškeré štěstí. V tom druhém sehrálo roli mnoho faktorů, které se zapsaly pod prohru. Smůla v zakončení, hrubka našeho brankáře a nepochopitelná filosofie kouče...

Jaká filosofie?
Moc to nechci rozebírat. Když to ale zjednoduším, příliš mu nešlo o vítězství...

Opět tým nastoupil v úplně jiném složení. Tentokrát většinu sestavy utvořili stálí hráči Olympu. Jaká byla atmosféra v mužstvu?
Mne osobně velmi překvapila. Myslím to jedině pozitivně. Takhle si představují tým bojující o úspěch. Hráči si zbytečně nic nevyčítali, místo toho se povzbuzovali, podporovali a měli mezi sebou respekt. S tím vědomím se hraje úplně jinak, takže i to byla další motivace nechat na hřišti ještě něco navíc a bojovat o výsledek.

O den dříve nastoupil k přátelském utkání s Krňany tým v úplně jiném složení. Kdybys měl porovnat pohárové mužstvo a to úterní, které na tebe působilo lépe?
Jednoznačně to pohárové.

Myslíš, že náš tým bude v sezóně bojovat o postup?
Na takové úvahy je ještě čas...

Před utkáním to vypadalo na první velkou blamáž sezóny. Patnáctka fotbalistů Řeporyjí s úsměvem na rtech pozorovala, jak se schází jednotlivé články sestavy soupeře a dumají nad nejvhodnějším plánem útoku: Požádat o propůjčení náhradníků? Utéct a nenastoupit? Nabídnout kontumaci? Anebo válku nevzdávat a bojovat? I když tomu zpočátku mnoho nenasvědčovalo, jedenáctka domácích mohla být v době výkopu kompletní, a tak se bojovalo. A se ctí! Vyrovnaná partie se zastavila na poměru 2:4 v prospěch velkého favorita, o kapitulaci Olympu se však rozhodlo až v samotném závěru bitvy.

Stejně jako všichni ostatní dostavivší, i útočník Filip Obermajer dostal příležitost promluvit do jejího osudu, třebaže jen ve druhém dějství. "Proti nám stál celek z 1.A třídy, my jsme zdaleka nebyli v nejsilnějším složení. Působíme navíc o tři soutěže níž," vypočítával handicap. "Z naší strany o ostudu rozhodně nešlo."

Hned v úvodu měření sil se poslepovaný celek v zelenobílých dresech ujal chytrou brankou Juraje vedení. To sice záhy zničil důrazný střízlík z jihozápadního cípu Prahy, ovšem jen na několik minut. Podruhé totiž rozvlnil síť Lyubachivskyy a rozradostnil sedačkami zaplněné tribuny. "Samotného mě překvapilo, že tahle učebnicová akce skončila gólem," reagoval nadšený střelec, který po Lhotově přiťuknutí patičkou pronikl do vápna, udělal kličku obránci a s mírnou pomocí jeho teče přehodil bezmocného dvoumetrového strážce tyčí.

"První poločas? Úžasnej. 2:1, euforie," hodnotil Obermajer. A zřejmě by hledal další slova z kategorie superlativ, kdyby ve druhém pokračování nevyslal Lhota dělovku z hranice vápna jen do břevna. Stejně tak v případě, kdyby se o několik vteřin později při přímém komu, z něhož rezultovalo vyrovnání, brankář Hynek neschoval za jím postavenou zeď a střežil, jak uvádějí jiné teorie, nechráněný prostor. Na kdyby se však nehraje...  

"Vedli jsme až do sedmdesáté minuty, pak se začala projevovat soupeřova zkušenost," uvedl vytáhlý dvacetiletý mladík, jenž do duelu zasáhl až jako střídající hráč. Řeporyje již měly nějaký ten týden po letní přípravě a ve středu šlo o jejich třetí soutěžní zápas, zatímco v případě Olympu o první. "Ke konci jsme už fyzicky odpadli," všiml si Filip. Rozdíl v připravenosti se zákonitě projevil...

Závěrečnou desetiminutovku režíroval výhradně favorit, který za sílícího deště dvěma góly dokonal obrat střetnutí a postoupil do druhého kola poháru. Leč dojem, jaký kmenoví hráči ze stadionu Na Markétě, doplnění pěticí houževnatých tatraňáků, zanechali na trávníku, stojí rozhodně za pozornost.

Olymp (Tatran) - Řeporyje 2:4 (2:1)
Branky: 11. Jura, 32. Lyubachivskyy - 16. soupeř, 70. soupeř, 80. soupeř, 84. soupeř.

Až den před ostrým startem sezóny se poprvé sešla drtivá většina osazenstva A-mužstva Olympu Praha, aby v nejsilnějším složení vzdorovala celku Krňan. A i přes nevelká očekávání bojovala docela statečně. Po první pětačtyřicetiminutovce, jež byla vyhrazena prvnímu týmu, svítilo na ukazeteli skóre přijatelných 2:3 pro hosty...

"Jsme stále na začátku a teprve se poznáváme," upozornil po zápase pilíř obranné linie Matyáš Neuwirth na fakt, že se kompletní jedenáctka týmu doposud ke společnému utkání nesešla. "Dali jsme v něm první gól, a to nám hodně pomohlo," vzpomínal na situaci, kdy do zcela odkryté brány usměrnil milimetrovou přihrávku Chroboka útočník Alex.

A mohlo být ještě lépe, ovšem ofenzivní kolega šťastného střelce měl o několik minut později před sebou ještě brankáře: "Vracíme se ke známé formě Vojty Lhoty: když to nemá do prázdné, tak to v síti neskončí," připomněl nesmyslně omílanou frázi Neuwirth.

Druhé trefy do černého se ale svěřenci hrajícího trenéra Chroboka přesto dočkali. Po závaru v pokutovém území míč zapadl za čáru vinou nešťastného zásahu jednoho ze soupeřů. Dojmy z nadějně rozehraného duelu však kazí zbytečně obdržené branky. "Není dobré spoléhat na odmávání ofsajdu, je třeba hrát až do konce," poznamenal defenzivní článek sestavy. Dva ze tří inkasovaných gólů totiž padly po laxním přístupů domácích fotbalistů, kteří se místo bránění dožadovali odpískání nedovoleného postavení.

"Jinak obrana svou práci odvedla," ohodnotil její vystoupení Matyáš, jemuž se zamlouvala i hra záložní řady: "Jen by měla více rozdávat balóny do stran a netahat to přes zaplněný střed. S výsledkem 2:3 (druhé dějství utkání patřilo B-týmu) byl nakonec spokojený: "Celkový výkon na první zápas v nové sezóně a v nové sestavě? Působivý..."

1. poločas: Olymp (Tatran) "A" - Krňany 2:3
Branky: 5. Alex, 37. vlastní - 11. soupeř, 23. soupeř, 40. soupeř

Stačilo málo, lépe zvládnout trojici šedesátiminutových střetnutí, a společný tým Tatranu Střešovice a Olympu Praha by nad hlavu zvedl první trofej. Jenže v klíčových duelech fotbalisté sjednoceného celku selhali. Z turnaje v Dolních Břežanech tak odjížděli pouze s pytlem nepopulárních bramborových medailí.

Soupeři totiž byli dohromady jen tři. Přirozeně měl tedy černý Petr hodnotu čtvrtého místa, jehož jsme se po výsledcích (0:3, 2:10 a 1:2) ochotně ujali. O měření sil s jednotlivými mužstvy se není třeba sálodlouze rozepisovat,  nějaké dojmy ale náš výběr na perifériích Prahy zanechal, proto se zaměřme hlavně na ně...

Hned po svém příjezdu jsme vzbudili pozornost diváků a zděšených rivalů profesionálně vyhlížejícím a organizovaným rozcvičením. Takovým, jenž v rejstříků žádná z přítomných jedenáctek neměla. V posledním zápase si navíc hlasitě vyjádřený obdiv přítomných vysloužil i jednotlivec, srdcař Ronnie (Lyubachivskyy). Ten na hřišti zanechal snad veškeré své síly. "Už jsem neměl energii, abych v běhu pokračoval," komentoval dvě situace, kdy, ač zcela osamocen a s míčem u nohy, náhle padl k zemi.

Příliš se od slepeného celku, bez velké části absentujících, kteří se turnaje nezúčastnili, očekávat nemohlo. Tragické výsledky a bídná vystoupení ale přece jen vyvažovala pozitiva - hráči mezi sebou utužili vztahy, lépe se poznali, oblékli stejné dresy, hájili jeden tým a měli možnost, mnohdy bohužel na jiných postech, vystavit na odiv míru své fotbalovosti.

Olymp/Tatran - Měchenice 0:3
Olymp/Tatran - Dolní Břežany 2:10 (branky: 2 Lhota)
Olymp/Tatran - Dolní Břežany B 1:2 (branka: hráč s číslem 14)

Byl to působivý ročník. Přestože fotbalisté Tatranu v něm mohli skončit ještě výše, nakonec byli vcelku spokojení s klidným středem tabulky. Nejvíc potěšující ale byla skutečnost, že po dlouhých letech nehráli borci ze Střešovic jen nevýraznou melodii houslí z poslední linie respektovaného orchestru pražské třetí třídy...

Vyděšené hlasy z kabiny soupeřů se linuly celým hlavním městem: „Posledně se dokonce sešli v plném počtu a týden předtím, věřte tomu nebo ne, uhráli doma remízu 1:1 se Suchdolem,“ připomínali rozklepaní činovníci klubu z Bohnic podzimní spanilou jízdu Tatranu. „Takový tým idiotů? To nemá obdoby,“ pronesl s blížícím se závěrem ročníků s notnou dávkou závisti zkušený lysolajský obránce v narážce na fakt, že s takovými „fotbalovými idioty“ se on ani jeho spoluhráči prostě měřit nemohou.

Rozpis po prvních třech duelech nepotřeboval žádný komentář. Tvrdá letní příprava, během které si většina Tatraňáků sáhla na úplné dno fyzických i psychických sil, se vyplatila. Tři vítězství, skóre 12:1 a postup ve veleprestižním poháru hlavního města Prahy. Čert vem následnou sérii selhání v utkáních s Radlicemi, Stodůlkami, Kunraticemi či Zlíchovem. Ty přece nikoho nezajímají… Celek okolo kapitána Lechnera totiž působil velmi svěžím a koukatelným dojmem, útočníci si užívali luxusu v podobě nekonečného množství šancí, zbytek týmu jim je trpělivě připravoval a posléze se dobře bavil tím, jakým suverénním způsobem s nimi střelci nakládají.

Mnozí trenéři se mohli přetrhnout jen proto, aby získali do svého životopisu ceněný skalp v podobě vedení skvadry v černo-bílých dresech. Místo za kormidlem reprezentantů ze Střešovic ale bylo obsazené. Kouč Stružík za ním sice nestrávil příliš mnoho času, přesto odvedl práci, za níž by mu nepochybně slušel titul Sir - po vzoru pokrevního bratra ze skromného klubu odkudsi z Manchesteru. Že je lavička Tatranu pekelně horká se přesvědčil týden před startem velkého jarního finiše, kdy byl za kontroverzních okolností odvolán.

Do druhé části sezóny vstoupil tatranský válec se značně obměněným a omlazeným kádrem, herní projev ovšem tato změna nikterak nepoznamenala. Prohry s Advokátem, ČZU, Bohnicemi, Ruzyní, Miškovicemi, Čechií Smíchov nebo zaváhání se Stodůlkami či posledními Kbelami tvořily jen světlé výjimky v projevu družstva, jenž sílilo s každým dalším zápasem. Kapitán Lechner navíc bodové ztráty zpochybnil a rozvířil diskuse o nekalých praktikách v zákulisí nejpopulárnějšího sportu. „Všichni jsou to kamarádi Haška,“ zlobil se bez okolků na rozhodčí.

Výsledné osmé místo vzbudilo pozornost jak veřejnosti, tak ostatních pražských mužstev. Netrvalo proto dlouho, a Střešovice našly svého životního partnera. Našly ho na nedalekých Petřinách a uzavřely s ním sňatek. Fanoušci již začali mobilizovat všechny své síly, aby v příští sezóně podpořili to nejlepší z Tatranu Střešovice a Olympu Praha, jehož barvy budou fotbalisté ze hřiště v Cukrovarnické ulici následující měsíce hájit…

K přímému souboji o pozici v tabulce do Miškovic dorazila pouze jedenáctka statečných. Jak je možné, že více než polovina oddílu není schopna se dostavit k zápasu? Nad tím zůstává rozum stát.

Improvizovaná sestava v tropickém vedru přesto na šikmé ploše bojovala se ctí. Bohužel jsme spálili všechny naše šance a naopak vyrobili několik hrubých chyb, které vedly k potupnému debaklu 5:0.

O to horší bylo po zápase zjištění, že některým našim hráčům někdo v průběhu zápasu ze zamčené šatny vykradl peněženky. A to prosím pěkně uprostřed oslav místního klubu. Náhradní klíč přitom dle slov Miškovického vedení neexistuje. Takže, kluci, příště bereme s sebou Molotovovy koktejly a zapojíme se do párty!